Patříte mezi ty, kteří si vedou blog, píší na sociální sítě, ale nejste si jistí a často váháte nad tím, jak napsat různé symboly a speciálních znaky? Chyby ve vaší prezentaci vám jen udělají špatnou reklamu a odradí potenciální zákazníky. Pojďte se s námi ponořit do tajů typografie, ať můžete psát jako profík! V šestém díle společně odhalíme tajemství čísel.
Matematici si libují v symbolech, takže jich matematika obsahuje opravdu požehnaně. Spousta z nich si našla cestu i do textů mimo sbírky úloh s příklady, které většina z nás raději již dávno vytěsnila z paměti.
Asi nejčastěji využívaným matematickým znaménkem v textech mimo matematiku je znaménko krát. Útočí na nás z reklam, kde nám nabízí dvakrát tak velké balení než konkurence (za stejnou cenu!), přátelům se rádi pochlubíme, že na Bali jsme již byli pětkrát.
Jenže komu by se chtělo ty čtyři písmena psát stále dokola. Proto jej nahrazujeme písmenem „x“, což je velká chyba. Krát má své vlastní znaménko „ד (jako každá značka), které napíšeme pomocí klávesové zkratky Alt+0215. Chybou také je psát krát jako hvězdičku nebo tečku.
Část matematických značek nalezneme na klávesnici – například plus „+“, rovná se „=“ nebo děleno „:“. Znak pro menší „<“ a větší „>“ na klávesnici nalezneme také, ale musíme si již pomoci stiskem dvou kláves – napíšeme jej pomocí klávesy AltGr a klávesy, kde je nakreslený znak menší (většinou čárka) nebo větší (většinou tečka).
Záměrně jsme vynechali mínus, který se tváří, že se na klávesnici vyskytuje, ale zase je to ten zpropadený spojovník „-“, který se v díle o pomlčce tvářil jako pomlčka „–“. Jako mínus by se neměl psát ani spojovník ani pomlčka, ale speciální znak „−“, který se nachází pod zkratkou Alt+45. Rozdíl od pomlčky je v zásadě jen v jeho umístění na řádku.
Setkat se můžete často také se symbolem plus mínus „±“, který na klávesnici také nenaleznete a je třeba jej psát pomocí klávesové zkratky Alt+0177 . Další znaky jako menší než nebo rovno „≤“, větší než nebo rovno „≥“, děleno „÷“ a odmocninu„√“ v textu pravděpodobně nepoužijete. Pokud ano, bude to taková rarita, že si klávesovou zkratku stejně nezapamatujete. Proto je nejlepší si daný znak najít na Wikipedii a odtud jej zkopírovat.
V případě, že tyto značky píšeme v matematických operacích, oddělujeme je od čísel mezerou (například: „plocha 5 m × 5 m“, „měřítko 1 : 10 000“, „poměr 1 : 5“, „3 + 2 = 5“). Pokud je však píšeme jako složené slovo s číslem, píšou se dohromady bez mezery („Jel jsem na té horské dráze snad 20ד). Bez mezery píšeme i znaménka plus a mínus, pokud vyjadřují hodnotu („+35 °C ve stínu“), a také exponenty a indexy („5³“).
Čísla můžeme psát arabskými nebo římskými číslicemi, přičemž častěji používáme arabské číslice. Římské číslice používáme jen v několika málo případech – například ve jménech panovníků („Karel IV.“), označení tříd („žáci VIII. A“) nebo v označení děl („Jungmannův Slovník, díl V“).
Čísla většinou oddělujeme mezerami z obou stran, avšak v případě, že jde o řadovou číslovkou, píšeme za číslicemi tečku bez mezery („9. ročník“). Výjimkou z pravidla je například „papír A4“ nebo „Lidická 45a“. O mezerách v kombinacích značek a čísel si přečtěte více v 5. díle.
Pokud píšeme dlouhé číslo, oddělujeme trojice řádků před i za desetinou čárkou mezerami („25 000 Kč“). To platí i pro telefonní čísla („777 123 456“). Abychom předešli nežádoucímu zalomení, použijeme v tomto případě pevnou mezeru (více o ní v článku Konce řádků, mezery a výpustka.)
Nikdy nepíšeme číslo jako kombinaci číslic a písmen – ani u základních číslovek ani u řadových číslovek. Proto zásadně nikdy nepíšeme koncové -ti, -mi, -tý nebo -mé (například: „8-médružstvo“). Číslo zapsané číslicí totiž nikdy neskloňujeme v textu, skloňujeme je až při čtení na základě kontextu (správně je tedy „8. družstvo“).
Čísla se roztáhla hned do dvou dílů, ale slibujeme, že v příštím díle už se jim věnovat nebudeme. Podíváme se na to, jak psát slovo viz a poté na pár exotičtějších znaků.
(Všechny klávesové zkratky uvedené v textu fungují ve Windows, v operačních systémech Linux a Mac OS mohou být jiné)